Jak v MaMu nechtěli uveřejnit mých 24 hodin.

Jak asi víte, je na straně 14 v časopisu Marketing&Media pravidelně sloupek nazvaný „24 hodin s…“
Vybrané osobnosti naší branže tam uvádějí kdy vstávají, jak hezky cvičí, pak doslova žijou svojí prací „ještě stihnout monitoring a prodeje“. Po práci se těší do svého domečku s výhledem na zapadající slunce a nakonec – jak jinak – jdou spát (dobré je se občas pochlubit ještě nějakou pařbičkou).

No, tak jsem si řekl, že musím na pravou míru uvést typický den kreativního ředitele. Obecná představa o životě kreativních lidí je taková, že tito lidé musí být nějak ulítnutí, mít červené vlasy, hulit a mít spoustu peněz a tímpádem i spoustu partnerů.
Proč tedy nenapsat jak to doopravdy je? Posuďte tedy sami:

24 hodin s kreativním ředitelem agentury Wunderman

06:45 Z dálky ke mě proniká líbivá melodie. Ano, bude to asi moje nová zvuková aparatura B & O, nenápadně instalovaná do kamenné kašny na nádvoří našeho domečku.

07:00 Hudba sílí a už přichází Jana s flambovanou palačinkou – ani moc horkou, ale zase ne studenou. Zkrátka tak akorát jako vždycky. Možná by příště nemusela používat mosazný tácek, teď podle všeho letí víc stříbro.

09:55 Co naplat, práce nepočká a tak musím hned v 10. do garáže. Zánovní Ferrari 458 už čeká, ale když vidím na 360 st. monitoru s rozšířenou realitou ten sníh, volím raději dvoumístný vrtulník Robinson R22. Ano, dnes si cestu do agentury užiju a budu pilotovat sám. Udělám navíc dobrý skutek a odklidím při startu trochu sněhu.

10:10 Nic mě nedokáže pobavit víc, než ucpaná Strakonická. Stroj dosedá na vyhrazené háčko před agenturou. Škoda, že těch 50m ke vchodu musím pěšky.

10:30 Týmy jeden po druhém přinášejí návrhy nové komunikace, vím, že dva z toho mohou vyhrát v Cannes, ale proč nechtít víc. Tak holenkové znovu. Alespoň získám čas na sporou svačinu. S novou aplikací mého iPhone je to hračka. Jedno tlačítko a přichází account managerka s vozíkem občerstvení. Je dobře, že mám kancelář s tou dlouhou esovitou 20 metrovou chodbou, alespoň si mohu vychutnat její blížící se gymnastickou postavu. Proč má na sobě jen plavky netuším.

12:00 Je po svačině a vypadá to, že si dnes už oběd odpustím. Postačí krátký doutníček z mého humidoru a doušek 30 letého Portského. Ať nežeru, jak se říká.

12:10 „Tomuhle říkáte brief?!!“ vyřídím rychle schůzku s 15 strategickými plánovači na tajném key projektu prvního fiskálního pololetí. Mlčky odcházejí, ale vidím v jejich očích zdravé odhodlání a to je dobře.

14:00 Kreativní týmy přicházejí znovu s přesnými návrhy, tentokrát už vše jak má být, přesné 5D makety, funkční ukázka aplikací včetně lentikulární QR augmentované reality – tak se mi to líbí. Mému 54 palcovém monitoru neunikne ani pixel. Ihned nahrávám na nedávno přidělený iPad pro zítřejší prezentaci. Udělají iPad, ale kožené pouzdro není. Chápete to?

15:00 Dnes šlo vše jak má a je jen škoda, že už končí pracovní doba.

15:10 Vrtule se pomalu roztáčí, je čas na cestu domů…

15:11 Strakonická zase stojí. „Auta stojí, vrtulník letí.“ napadá mě originální slogan, ano s tím už by šlo něco udělat. Jsem na sebe hrdý. Cesta domů je navíc po větru, takže dnes za 8 minut. Hned to posílám pomocí iPhone do statusu na Facebooku. Ty budou koukat, pane.

15:19 Teď už jen vyvenčit psy. Máme jich 15 a mezi sebou se nesnášejí, je to trochu daň za ušlechtilé rasy. Beru tedy jednoho po druhém na krátké kolečko kolem golfového hřiště.

22:30 To začínají přicházet z práce manželky. Vládní představitelé inspirovali, bylo zkrátka zapotřebí tento challange přijmout a nějak se s ním popasovat. (Nakonec, při sedmém rozvodu už byla rodina celkem v klidu.) Počkám, až se v hale sejdou všechny a pak strávíme večer v poklidném rozjímání, ženy zpravidla pletou svetry, pobíhají po domě a drobně poklízejí. Jedna přináší s úsměvem herní konzoli, jiná trochu ovoce, další se vysvléká.
Tak to u nás chodí – vše běží jak má.

Takže lidi, čtěte dál pozorně stranu 14 a těšte se z přízpěvků ostatních pracovníků z branže.

Kategorie: Zde autor na kategorii zapomněl:-)