Jiskra mezi kolegy může přeskočit i po letech, říká pár z Wundermanu. Jsou spolu už 9 let

Jiskra mezi kolegy může přeskočit i po letech, říká pár z Wundermanu. Jsou spolu už 9 let

Když Zorku Čapkovu potkáte na chodbě, máte z ní i tak trochu strach. Jako Account Director působí přísně, ale když ji poznáte blíže, zjistíte, co vše se v ní skrývá.

Když jsem před rokem přišla do Wundermanu a několikrát ji potkala na chodbě, nahodila takový výraz, že jsem si v duchu řekla: „No nic, tak tady máme jednu dost protivnou kolegyni.“ Tehdy jsem ani netušila, jak moc se pletu. Čím víc ji poznávám, tak zjišťuji, jak skvělá, otevřená, pracovitá, citlivá a empatická umí být.

No a s jejím manželem Zdeňkem, který šéfuje ve Wundermanu programátorům, to bylo úplně stejné.

Oba zde pracují už roky a pamatují si Wunderman jako malou firmu. Prošli si různými pozicemi, odděleními, a rozhodně patří k mnoha dalším, pro které je Wunderman srdcová záležitost. A co víc? Díky Wundermanu našli jeden druhého a dneska spolu mají dceru Karin.

V našem dvojrozhovoru tak můžete zjistit věci, které jste o nich vůbec netušili. Mě osobně naučili jednu věc – když máš pocit, že k někomu nemůžeš najít cestu, dej tomu čas a nelámej nic přes koleno. Čas a různé životní situace tomu samy pomohou….

Jaká byla vaše cesta Wundermanem? Pamatujete si, jaký v té době Wunderman byl?
Zora: V srpnu 2007 jsem byla na pohovoru u Karla Duchka a v září nastoupila jako account manager do datového týmu pracujícího pro klienta O2. Po měsíci jsem se přesunula na pozici Account direktora MARCOM týmu pracujícího pro O2. Po pěti letech klient opustil všechny agentury, a tak jsem se starala o klienty jako Nokia, ING a další menší.  Potom už jsem odcházela na mateřskou dovolenou.

V mých očích firma rostla, ale největší skok udělala v době, kdy jsem se věnovala našemu společnému projektu – dceři Karin. Můj návrat na Smíchov proběhl v roce 2015 a to do čela agentury Labstore. S malou přestávkou od Smíchova jsem se pak přesunula do MSC, odkud jsem se po necelém roce vrátila na začátek, do Wunderman Core. A kruh se uzavírá 😊. Dnes jsem v týmu Jardy Nováka, zodpovědná za delivery, tedy za vše, co je potřeba dělat pro funkční tým – kapacity, peníze, proces… cokoliv.

Zdeněk: Já nastoupil v listopadu 2008, v té době jsem tady byl jediný Project manager pro všechny online projekty. Wunderman byl jedno patro a všichni se znali, dalo by se říct rodinná firma. Potom se začal rozjíždět on-line business a já se svezl na této vlně až tam, kde jsem teď.

Spolupracujete na nějakých projektech nebo se pracovně nepotkáváte? Jaké to je, když se dostanete v práci do nějaké názorové třenice, přenesete si to i domů?
Zora: Na projektech přímo nespolupracujeme, ale do sporu se dostaneme a ano, případné dohadování má doma dozvuky. A je celkem jedno, co si pod tím představíte 🙂

Zdeněk: Spíše se nepotkáme, a když už ano, tak se chováme naprosto profesionálně. Kolikrát si říkám, že kdyby to pozoroval někdo nezaujatý, tak by ani nevěděl, že jsme manželé nebo že se vůbec známe. Když se dostaneme do názorové třenice, tak z toho vždy vznikne nějaké řešení. Oba chceme věci řešit, ne se hádat nebo negovat, to nikam nevede. Takže z toho vždy vypadne nějaké řešení, které vyhovuje oběma stranám, tak jako v životě.

Oddělujete práci a osobní život nebo se neubráníte a řešíte práci i doma po večeři?
Zdeněk: Doma neřešíme pracovní věci, jen se bavíme o lidech z práce, stejně tak, jako by to bylo, kdybychom dělali každý jinde. Jen ty lidi známe oba. Anebo se bavíme o pracovních problémech, které má ale každý jiné.

Potkali jste se v práci a dali se dohromady. Co vás na tom druhém tehdy zaujalo?
Zora: To slovo „tehdy“ je přesné, protože to bude už brzo 9 let. Nooo, asi nedovedu popsat, co přesně, ale oba víme, při jakém meetingu se to nějak zlomilo, protože jsme spolu skoro rok pracovali a nic nepřeskočilo. A najednou řešíte distribuci SIM zdarma a cítíte, že se něco změnilo.

Zdeněk: To, že je tak hrozná jako já 😊 A dokáže mi být partnerem i soupeřem. Je na ní spolehnutí a dělá vše na 100 %

Nelezete si občas na nervy, když se potkáváte každý den v práci a potom ještě večer doma?
Zora: NE, jsme spolu rádi a zase tak často se nepotkáváme. Společný oběd v týdnu se nám povede tak 5x do roka.

Zdeněk: V práci se téměř nepotkáváme. Ani nejezdíme společně do práce nebo z práce, kvůli zařizování kolem domácnosti a Karin. Když jedem spolu 1 den v týdnu do práce, tak je to svátek. Takže ne, nelezeme.

Jste podobné povahy nebo jste každý odlišný? Jakou vlastnost toho druhého byste chtěli mít?
Zora: Jsme podobní, někdy až moc, oba ve znamení lva, oba zrychlení. Zdeněk je rozhodně větší projekťák a plánovač našeho života. Rozhodně dovede více oddělit pracovní život od osobního, což se mi moc nedaří, a ne vždy nechávám práci za dveřmi od bytu.

Zdeněk: Já si myslím, že jsme stejně hrozní, a proto se máme za trest 😊 Já nemám takový soucit jako Zorka, a to je její nejhorší vlastnost.

Vy jste se brali po velmi dlouhé době. Kdo první vyslovil slovo svatba?
Zora: Plánovač našeho života. Takové nápady jako svatba, dítě jsou jeho 🙂

Zdeněk: Já. Bylo to logické vyústění našeho vztahu – to je blbá fráze. Prostě jsem to tak chtěl 😊.

Kdo je doma víc přísnější? Jaký přístup k výchově vaší dcerky zaujímáte? Jste na ni přísní nebo patříte spíše k benevolentním rodičům?
Zora: Jsme určitě přísní rodiče a občas si myslíme, že to s námi Kar moc jednoduché nemá. Naštěstí to vypadá, že je ze stejného těsta a naše životní tempo a styl jí vyhovuje. Už nás začíná s plánováním a organizací i předhánět.

Zdeněk: Nemyslím si, že bychom měli benevolentní přístup k výchově. Myslím, že naše dítě to s námi nemá moc lehké, ale my s ní také ne 😊 Občas mi přijde, že ona vychovává nás. Já to mám hodně podobně jako s vedením mých kluků v práci (kolegyně Dáša, která patří do mého týmu snad promine, mám ji také tak trochu za svého kluka). Prostě jsou určité mantinely, které si více či méně stanovíme společně a pokud se vše děje mezi nimi, není problém, pokud to ale už vybočuje, je potřeba si to říct a vysvětlit, proč už je to moc a také se z toho ponaučit. Ale vysvětluju jen 2x, pak už se zlobím 😊

Mít práci, dítě, rodinu – to moc času na koníčky nezbývá, ale přece jen, co rádi děláte ve volném čase?
Zora: Volné chvíle trávíme společně. Já jsem začala letos běhat, to je můj čas od všeho a od všech.

Zdeněk: Každý máme své koníčky, i když já určitě víc než Zorka, které bohužel na její nezbývá příliš času. Veškeré volné chvíle se ale snažíme trávit spolu a pak je nám jedno, co děláme. Rádi cestujeme nebo chodíme na túry, rádi lyžujeme…

Zorko, ty sis prošla ve Wundermanu českou částí, ale i globální MSC. Jaké výhody obě mají a co ti daly?
Zora: V MSC části je skvělé, že je vše v angličtině, což pro mě bylo rozhodně přínosem. Jako výhodu vidím to, že se vám nestane, že musíte nečekaně za klientem na osobní schůzku, protože plánování služebních cest a přeletů není jen tak. Oproti tomu práce pro lokální klienty někdy tato překvapení obnáší. Osobní poznávání nových lidí a řešení čehokoliv z oka do oka vidím jako velké plus u Core části Wundermanu. A je to právě i to, co mne na tom baví.

Wunderman se za poslední roky hodně rozrostl. Byli jste u jeho transformace do velké agentury, jaká je podle vás agentura dnes?
Zora: Agentura je sice větší, ale spolupracuji s lidmi, které znám celou dobu, takže změna není tak citelná. Jen procesy nám komplikují jednoduchá rozhodnutí, ale s tím se dá žít. To jinde není jiné.

Zdeněk: Sice je nás víc, ale rád se seznamuji s novými lidmi, takže s tím nemám problém. A přijde mi, že ta atmosféra se moc nezměnila.

Oba řídíte týmy. Zorko, ty působíš velmi přísně, ale kdo tě pozná blíže, ví, že jsi velmi lidská, milá a empatická. Co je podle tebe na řízení lidí to nejtěžší? Jaké chování tě dokáže pořádně zvednout ze židle?
Zora: Já jsem velmi milá přeci na první pohled 😊 Těžké není nic, vše je o komunikaci a mělo by být jedno kde v org chartu se nacházíš. Co mě dokáže rozčílit jsou lidi, co jsou líní přemýšlet a učit se.

Zdeňku, ty šéfuješ programátorům, za tu dobu, co tu jsi, se ti velmi obměnil tým. Jaký přístup k vedení lidí preferuješ? Jsi známý svým specifickým způsobem pro humor, nedostává tě to někdy do prekérních situací?
Zdeněk: Tým se mi obměnil, protože mi odešli kluci, co tu byli 7 let a déle. Prostě si chtěli vyzkoušet něco jiného, ať už to bylo podnikání na sebe nebo nové technologie. Ale vím, že s tím měli velké vnitřní boje, dát výpověď a odejít. Třeba někteří měli 2 roky napsanou výpověď 😊 Prostě se jim odsud nechtělo.

Nemám žádný preferovaný ani metodicky vypilovaný přístup k lidem. Snažím se jim říkat pravdu a věci tak, jak jsou a očekávám to samé od nich. Občas pravda bolí, občas někoho rozbrečí – takový je život. Možná by se dalo říct, že je to metoda cukru a biče, ale to by mohlo být zavádějící, spíš jsem takový jejich „tátamáma“, anebo učitelka ve školce. Můj humor mě nedostává do prekérních situací, spíš ty ostatní 😊, a to mě baví.

Kdybyste měli vyjmenovat tři nejzásadnější věci, které jste se tady ve Wundermanu naučili, které by to byly?
Zora: Za tu dlouhou dobu, co tu jsem, už těžko oddělit, co jsem se naučila tady a k čemu jsem došla díky času, který utekl. Ale rozhodně vím, že funguje jen respekt a pravda – vůči kolegům, klientům a o to víc, pokud po nich něco chcete, ať už peníze, nebo práci přesčas 😊

Zdeněk: Za 10 let co jsem tady, jsem se tady naučil mnohému, ale nic konkrétního, co mě zásadně změnilo, mě nenapadá. Spíš nové věci ve svém oboru.

Kdybyste tady mohli někomu poděkovat, za co by to bylo?
Zora: Karlovi Duchkovi, za to, že mne přijal a za to, že tu byl (pozn. Executive Director Karel Duchek zemřel loni na podzim ve věku 48 let. Ve Wundermanu pracoval 18 let, a i přes vážnou nemoc nám dodával optimismus do posledních chvil).

Zdeněk: Těch lidí je víc, ale jednoznačně Karlovi, za to, jaký byl a jaký měl přístup k životu, lidem i práci. Hodně mě zklidnil.

Čtěte také:
Jak být dobrý manažer? Chovejte se k lidem uctivě a pomáhejte jim, říká Business Directorka Wundermanu

Co máte na Wundermanu rádi? A s čím občas bojujete?
Zora: Lidi, kteří tady jsou (a to i klienti) – to je to, co mě tady baví, bojuju s administrativou a nevyhrávám, a asi nikdy nevyhraju.

Zdeněk: Lidi. Protože lidi, co jsou tady, dělají Wunderman takový, jaký je a takový, jaký ho mám rád. Bojuju zase s lidmi, nejvíce s těmi, co nedodržují procesy a jsou líní 😊 Chápu, že každý máme své limity, ale když vím, že někteří mají na víc a nevyužívají svůj potenciál, tak mi to hodně vadí.

Také tady mám rád to, že se tady věci řeší a nenechávají se vyhnít. Přijde mi, že lidem v řídích pozicích na firmě záleží, že pro ně není cizí a není jim lhostejné, co bude. Stejně tak jim záleží na jejich lidech, firma vynakládá nemalé prostředky na vzdělávání a rozvoj lidí, což není všude samozřejmostí.

Hledáte do svých týmů nějaké posily?
Zora: V tuhle chvíli nemáme otevřenou žádnou pozici.
Zdeněk: Výjimečně teď nikoho nehledám.

Pokud u nás ale chcete pracovat, podívejte se na  přehled otevřených pozic ve Wundermanu. Rádi vás uvidíme.

Kategorie: Agentura, blog, Wunderlidi, Zajímavé projekty