Práce? Koníčky? Skvělé nápady? Dej tomu hlavně lidský přístup, radí kolega z Wundermanu Stefano Tognon

Práce? Koníčky? Skvělé nápady? Dej tomu hlavně lidský přístup, radí kolega z Wundermanu Stefano Tognon

Vystudoval astronomii se zaměřením na vesmír a galaxie, z Itálie se přestěhoval za láskou do Prahy a brzy mu vyjde už třetí kniha. Stefano Tognon, senior project manager, který se ve Wundermanu stará o klienta GSK, nám se nám rozpovídal o svých životních radostech a vášních.

Stefano, co tě přivedlo do Prahy?
Vlastně to byla láska. Než jsem sem přibližně před rokem přijel, žil jsem patnáct let v irském Dublinu. Tam se za mnou přistěhovala moje přítelkyně, kterou jsem potkal na Slovensku, když jsem byl navštívit kamaráda z Bratislavy.

Společně jsme se pak rozhodli pro přesun do Prahy. Ve hře byla ještě Vídeň a Budapešť, ale pražský Wunderman si mě našel a nabídl mi práci, takže to vyšlo na Prahu. Protože moje přítelkyně pochází Slovenska, které je odsud blíž než Dublin nebo má rodná Itálie, myslím, že jsme v Praze oba spokojeni.

Takže se ti v Praze líbí? Když říkáš spokojeni…
Ano. Když to vezmu z praktického hlediska, tak na Praze určitě oceňuji její dopravní infrastrukturu, která podle mého patří mezi nejlepší a nejefektivnější v celé Evropě. A zdejší kulturní a historický odkaz je věc druhá.

Hrozně rád navštěvuji místa, kudy se procházeli takoví velikáni jako Albert Einstein, Franz Kafka nebo Wolfgang Amadeus Mozart, kde srkali svoji ranní kávu nebo kde zahloubaní do svých myšlenek kouřili svoje cigarety. Ať už to je, v případě Einsteina, Café Louvre, Staroměstské náměstí a Staré město obecně, které bylo útočištěm Kafky, nebo Na Bertramce, kde se svojí ženou žil Mozart, mám z toho vždycky husí kůži.

Praha má takovou zvláštní a velmi specifickou atmosféru. A to mám na ní tak rád. Objevovat její neskonalé krásy.

Praha v tvých slovech zní tak romanticky a nevšedně.
Tak ji také vnímám. A pak je tu taky to pivo. To je fakt lahůdka. Nedávno jsem dokonce vyzkoušel pivní lázně. To je teprve nevšední zážitek.

A co tvoje zážitky, pocity a vůbec práce ve Wundermanu?
Nejdřív jsem tu pracoval jako senior webový analytik pro klienta Ford. Pak jsem přesedlal na GSK, kde funguji jako senior project manager. Společně s front-end a back-end developery máme na starosti klientovu master website.

Zatímco oni ji neustále vylepšují a zajišťují její chod, já se starám o to, aby všechno, od zadání po doručení, proběhlo, jak má. Je tam hodně komunikace s třetími stranami i v rámci našeho týmu. Proto je hodně důležité, abychom si všichni rozuměli v práci i mimo pracoviště. A to si myslím, že má Wunderman zmáknuté na výbornou.

Ten lidský přístup a propojování svých zaměstnanců. Všechny ty workshopy, semináře a mimopracovní aktivity, které pořádá. Třeba workshop Be Your Self teď v březnu. Ten byl perfektní.

Vím, že na lidském přístupu ti hodně záleží. Námět tvé druhé knihy je toho důkazem, že? Řekni nám o ní víc.
Ano, je to přesně tak. Kniha „And so I dare“ je spíše takovým uměleckým experimentem. Celé to byl nápad mé přítelkyně, která pracovala na Slovensku jako novinářka. Chtěla skrze rozhovory zachytit tak náročná témata, jako je prostituce nebo bipolární porucha, ale v odlišném světle, než jsou obvykle prezentovaná. A to není vůbec jednoduché.

A protože obdivovala moje fotografie, které ve volném čase pořizuji, požádala mě, zda bych já mohl atmosféru rozhovorů zachytit vizuálně. Mám rád výzvy, tak jsem se do toho s chutí pustil. Procestovali jsme společně celou Evropu, abychom zaznamenali příběhy sedmi lidí, kteří i přes extrémní životní podmínky a svou odlišnost dokázali překonat sociální i psychické překážky, které jim stály v cestě za úspěchem, štěstím a spokojeností.

Jsou to obyčejní lidé s problémy, které můžou potkat každého z nás. Najdete tam životní příběhy bývalé prostitutky, romské Flamengo tanečnice, elefantího muže nebo třeba IT konzultanta z milionářské rodiny, který trpí bipolární poruchou. A my jsme jejich jedinečné příběhy zaznamenali. Denisa v rozhovorech a já skrz čočky svého fotoaparátu.

Trvalo to pět let, než jsme knihu dokončili včetně obálky a všech nejmenších detailů, ale dva roky zpátky jsme ji konečně pustili do světa.

Musí být neuvěřitelné potkat se s takovými lidmi a skrz promluvy bořit o nich svoje vlastní předsudky. Jsou i další tvé knihy zaměřené na životní příběhy?
Vůbec ne! Moje první knížka je spíš akademického rázu. Protože jsem studoval astronomii a za mých studií jsem se i učil hrát na kytaru, chtěl jsem v těchto dvou absolutně odlišných oborech najít společnou notu. Spolupracoval jsem na ní se svým profesorem astronomie Robertem Caimmiem a učitelem hry na kytaru Albertem Franzonem.

A společně jsme se zaměřili na extrémně důležité téma. Chtěli jsme zjistit, kolik existuje možných cyklických permutací na stupnici tónů a půltónů. Ne, fakt, je to hodně akademické, ale mě to moc bavilo. Vlastně mě to bavilo celých těch třináct let, co knížka vznikala. Jenom deset let nám totiž trvalo, než jsme přišli na odpověď na hlavní otázku celé knihy.

Předpokládám tedy, že třetí kniha bude taky z úplně jiného soudku…
Jak tě to mohlo napadnout? Je to přesně, jak říkáš. V Padově v Itálii mám kamaráda, muzikanta a malíře, který je posedlý Caravaggiem. A jednou jsme se takhle bavili o jeho malbách a začali jsme se dohadovat, jestli a proč nejsou Caravaggiovy obrazy realisticky přesné. A jak lépe to zjistit než si to vyzkoušet.

Takže jsme „nasimulovali“ čtyřicet čtyři Caravaggiových obrazů v reálu. Museli jsme najít podobné historické kostýmy a vůbec celou scénu včetně nasvícení připravit tak, aby byla co nejvěrnější výjevům z obrazů. No a o tuhle naši knížku se dokonce dva vydavatelé přetahovali. Knížka vyjde v Itálii už tenhle podzim!

A můžeme si tvé knížky koupit i v Česku?
Moje první knížka, ta akademická, je dostupná pouze v italštině a pouze v Itálii. Ta druhá, „And so I dare“, se prodává na Amazonu, ale podařilo se nám ji dostat i do české a slovenské distribuce. Zatím je jenom v angličtině, ale pracujeme na tom, aby brzy vyšla i v češtině a slovenštině. No a ta třetí, ta je zatím také jen v italštině, ale zvažujeme její překlad do angličtiny.

Všechny tři publikace zní náramně zajímavě! Doufám, že s překlady nebudete otálet.
To mě moc těší, budeme se snažit!

Autor rozhovoru: Jana Brišová

Kategorie: blog, Zajímavé projekty